Babičko, řekni

Zdálo se mi to? Ne, tak jsi mi to povídala večer při vaření, a potom ještě, když jsme s dědou krájeli houby na sušení.
Všude bylo krásné teploučko....
Usnula jsem pak schoulená u dědy při sledování zpráv. To už jsme nemluvili. S dědou stačilo prostě být vedle sebe a koukat. Z okna na silnici , na vlaky, při poslechu dráťáčku sledováním oblak, třeba už večerních, na zahrádce jsme se jenom tak dívali před sebe- za motýli, za ptáky, za šumem větru...
Včera večer jsem vyzvídala jak maminka dostala svou Marjánku, sestřičku....
"Tvoje maminka moc chtěla mít sestřičku, ale nějak k nám nechtěl čáp přiletět s miminkem. Děda jí koupil panenku, ale tu brzy odložila. Prý s klukama je větší legrace. Tak jsme pomalinku na malé miminko všichni přestali myslet."
"Najednou ale přišlo jisté jaro, tvé mamince už bylo 14 let a začala myslet spíš na parádu než na lezení po stromech a já pocítila, že přeci jen ta vrána či čáp přiletí a přinese nám nadílku. Kdepak bych si uvědomila, že to stihne mamince pod stromeček?"
"Zatím jsem nikomu nic neříkala. Dál jsem chodila naproti dědečkovi jako jsme spolu chodili ještě nedávno, dokud jsme bydleli ještě na vsi, obhospodařovala zahrádku, zvířátka; A léto ubíhalo a já jsem se kulatila. Už o tom nešlo mlčet. Děda už to poznal dávno, teď jen na to připravit maminku, Už to bylo jisté. Miminko jí dá čáp či vrána pod stromeček plus mínus."
"Ani už nevím jak maminka reagovala. Myslím ale, že v tu chvíli měla tisíc jiných myšlenek než že se má stát přeci jen sestřičkou. To víš, slečna. Za chvilku tě potkají stejné starosti, které teď prožívá také tvoje starší sestřička. Aby se líbila mládencům a jeden jí patřil."
A babičko, byl takový? Co myslíš?
"To víš, že byl. Bylo jich několik. Proto na mne neměla čas, vnímat, že jí říkám, že se dočká takového Ježíška."
"No, a najednou bylo léto pryč, překulil se podzim, večery začaly být dlouhé a už tu byl jen poslední týden do vánoc. Květka se nemohla dočkat vánoc a byla přičinlivá  až jsem žasla. Až najednou večer jsem jen vzdychla, a je to tady..."
"A bylo. Ráno byla Marjánka na světě. To jméno jí dala tvoje maminka - Marie Jana jsme jí křtili za několik dnů. Dědeček mi jen připomenul: Vždyť jsi prohlašovala, že už jsi bezvěrec; Ale copak se dá lidská láska poměřovat vírou a nevírou v Boha? Člověk přeci jen hledá oporu pro štěstí druhého i v té víře v srdci. Tam ten jeho ochranitel zůstává. Jak jinak bych mohla projít svým minulým životem bez úhony?"
"Říkáš mi dnes, že jsem přeci byla chudá; ano, ale to víš, že jsem si v koutku občas poplakala, to už jsem ti přiznala přeci. A pak nastoupil nový pacholek, často pachole, sirota, či děvečka sotva odrostlá dívčím střevíčkům jak se říká, přitom nikdy střevíčků nezkusila a před zimou jí chránila jenom kravská moč a onuce..."
"Víš jak teplo bylo v seně, když se zadýchalo? Vlastně mi bývalo dobře i v té lopotě. Měla jsem své místo a mohla jsem přidat krajíc i svým sestrám, které by beze mne byly stejné siroty."
"Ale tys chtěla poslouchat o Marjánce a mamince. No, tak už od vánoc byly ty dvě všude spolu. Maminka se jí stala chůvou a všude jí s  sebou vláčela. Jestli z tak veliké lásky či zodpovědnosti, to já nevím. Ale ráda jsem je pozorovala, to mi věř."
"Všechno trvalo než se Marjánka postavila na nohy. To maminka šla k sousedům na svatbu své družky od dětských let a...potkala tam tatínka: Ale to už je jiná kapitola. "
"Děda už šel sledovat co se děje ve světě, běž, ať ti tam nic neuteče."
Je to tak, věděla jsi o mě jak jsem zvídavá, nic mi nesmělo utéct, zvlášť v té novince, televizi! A tak jsem se schoulila k tomu dědovi do klína a...už jsem říkala, že jsem hned usnula.