Babičko, řekni

Milá babičko, má milá, věchýtku podobná, drobná, a přitom tolik silná svou vůlí! Kdepak já na tebe!
Však tys to věděla a ochraňovala jsi mne; snad jste mi s maminkou i nadržovaly, zdálo by se,.
Vrátím se s tebou k sněhovým vánicím, do své postýlky u kamínek, která byla žhavá až rudá, a ty u mne.
Byl večer a tys mne přesvědčovala pohádkou, že je čas usnout.
Nepovedlo se; přijela maminka a tatínek se sestřičkou! To bylo radosti!
Vždyť už se blížil konec vánočních prázdnin a já se s nimi měla vrátit do školky.
Přijeli také k sousedům bratránkové. To bude zítra radosti! Bude neděle a než odjedeme ještě si řádně zasáňkujeme.
Tedy, oni mne pěkně provezou, škvrně.
Až večer se půjde na vlak a každý z nás zas pojede  jakoby na opačnou stranu severních Čech,
Nebydleli jsme daleko od sebe, jen dvě města a pár vesnic. Ale koleje holt vedly každá jinou stranou.
Ale teď prý už vážně spát! Políbila mne maminka a všichni se vykradli do kuchyně. I sestřička, které jsem záviděla, že není malá jako já.
Naštěstí mne spánek opravdu brzy ukradl do snů; Už aby bylo to slíbené ráno!
A bylo. Krásně bílé, plné stříbrných perel vetkaných do sněhové peřiny, rudé červánky jen nechtě ustupovaly stejně zarudlému slunci: No, byl pěkný samec, jak jsi říkala mrazu. A říká se mu tak dodnes. Proč, to za těch x let stejně nikdo asi neví.

Na stole voněla cikorka a čerstvé rohlíky. Jak jsi to babičko stihla, když krámek hokynáře měl neděle volné?¨
No, rozpekla jsi je, už to vím, pěkně do křupava.
A k tomu máslo krájené u hokynáře a schovávané v hliněném hrnci pod poklopem, u sklepa v chladu. A marmeláda z malin nebo borůvek co děda pilně v létě sbíral.
A vánočka; tu přivezla mamča...
Má milá sestřička se nikdy nedala pobízet, ale i mně v tu chvíli chutnalo.
Honem ven! Nemohla jsem se dočkat.
Maminka byla zásadně proti; také babička váhala: Takový mráz!
Ale mužská přesila velela. Vždyť je to jen za ves na kopec, za chvilku jsou zpět!
Tak dobře.  Vytáhla jsi starý fusak kde jsi mne vozívala s maminkou v kočárku, vzalas dědovo kožich, maminka deku: No,byla jsem pěkný soudeček. Však se mi ta moje starší omladina smála a docela snad se i styděla!
Jen můj milý bratránek, Miloušek se první chytil sání a...ona to nakonec může být i švanda! Přidali se další,, a jelo se.
Copak cestou tam to šlo, i ten kopec stihli vytlačit se smíchem, že se s tím balíkem zahřáli.
Sjela jsem jednou, dvakrát, třikrát...
...a už jsem se začala kutálet. Já, a za mnou sáně, a za sáněmi všichni v skluzu zachytit jeden balík či jedny sáně!
A bylo po sáňkování.
Kolik mi to jen tenkrát bylo, napovíš, kdy to bylo  jak se nám nasmála spolu s ostatními, že omladina dostala balíček a přivezla sněhuláčka?
Co na tom, viď?
Smutnější bylo, že jen jsem trochu oschla muselo se na ten neťastný vlak. Prý abych šla do školky, abych si zvykala na děti.
Jak já ji nenáviděla a nechtěla! Tys byla ty, moje dětství.
A jsi dodnes, moje milá babičko. Dobrou noc!