II/ II

 Hned jak jsem otevřela oči ty už jsi byla, Marjánko, v plné polní jakoby nebyla neděle. Jediný den volna, protože soboty, to ještě nebyly volné dny a tys musela jezdit do školy. Neděle tedy byla den, který měl být volný. Nedalo se ale nic dělat, tys musela pomáhat babičce.
Děda  přichystal už večer do necek vodu a babička v nich namočila prádlo s mýdlovými vločkami. Teď bylo na tobě pomoci doprat.
 Děda nedávno koupil novou pračku se ždímačkou, pokrok!
Šups sem, šups tam! Hotovo, domácháno, doždímáno, pověsit!
Mne v tom mém věku rozmazleného nedochůdčete ani nenapadlo  ti alespoń podávat kolíky, a přeci jsem poslechla, aby ti šla práce od ruky.S bramborami a loupáním to bylo horší. Brzy jsi se vždycky vzdala nad mou nešikovností. Ale tvé hbité ruce si s nimi poradili také.
Nový sporák na elektřinu už byl také pokrok, abys rychleji je připravila, a k nim jsi přichystala sekanou jak ji babička uchystala večer. Měla svou lednici, "špajzku" z kamenného zdiva, kde uchovávala vše, od mouky až po sádlo v kameninových a hliněných rendlících se zelím a dalšími produkty hospodyňky.
Plno velkých sklenic se zelím, které vždy babička s tvou pomocí krouhala a krouhala...
Sádlo zase bývalo z prasátka, které vždy nachystala k vánocům a potom na jarní masopust.
A pak na vánoce rozdávala s bramborami jako Ježíšky.
Ale nazpět do kuchyně, kde to vonělo těžkým, vlhkým vzduchem kamenného domu do kterého se mísila chuť vařeného spolu se šlupkami slepicím...
No, a bylo k poledním. Najedly jsme se  a tys mohla za kamarády. Tak ráda jsi tancovala!
Tedy, se mnou býval s jídlem kříž, ale kde nebyla mamka tam jste se s babičkou netrápily."Nejez neubyde:" průpovídka, která mne osvobozovala mi dělala dobře. babičku mrzela, tys měla myšlenky jinde. jen když je hotovo!
 Že jsi se dobře učila pouštěla tě babička vždycky v sobotu na tancovačky, ale ráno jsi nesměla zahálet. Pak ti zase dala do večera volno. Jen jsi jí potom pomohla sebrat prádlo, když stihlo uschnout. Věděla jsi co má práce a byl by to pro tebe smutný pocit nepomoci jí.
Někdy jsi mne brala s sebou, ale byl jsem takový úvazek navíc. Moc jste mne mezi sebe v tom čase námluv nechtěli. Už vím proč.
Týden u babičky, když jsi byla ty ve škole, sestra u našich ve škole, ten byl pro mne zdánlivě dlouhý. Ale to bylo jen zdánlivě. Nějak jsem byla zvyklá být sama se sebou a zaměstnat se hraním. když mi bylo hodně smutno běžela jsem  za babičkou do kravína. Tam se pořád něco dělo.
Z kravína jsem potom běžela k autobusu čekat kdy už přijedeš. Většinou přijel jeden, druhý...Vydržela jsem se zatím na návsi dívat co se tam děje, pozorovat lidi co dělají, že mi čekání než jsi dojela vždy uteklo jako voda .
Doprovázela jsem tě jako pejsek, já , maličké žábě pyšná na svou krásnou tetu;