Babičko, řekni

Babičko, spíš; jsi unavená, já vím. Už několik dnů co jsi se odstěhovala z vesnice nemusíš do chléva. Jsi konečně důchodkyně a máš jen těch svých pár králíčků, slípek a kačen. I dvě husy jsi si pořídila k doplnění vánočního stolu svých milých.
Děda už přestal jezdit před rokem do Kladna a byl plný elánu vám tu vytvořit všechno co je třeba.
"Vzpomínáš?" říkává. "...tenkrát jsme začínali holými zdmi. Co je proti tomu plot, králíkárna, vrátka, bouda psu?:.." a směje se při práci.
Ty teď, babičko konečně po obědě odpočíváš; nádobí ve škopku zatím okape.
Jsem nevděčná, že ti ho neumím uklidit, rozmazlili jste mne; říkám si s odstupem času a vím, že bys mi řekla: "Takový mrňavý střízlíček; běž raději ven, bude ti líp chutnat!"
A tak běžím na louku. Ještě stále voní létem. Uvědomuji si, že i maminka, když dorůstala mohla takhle poletovat?
Jako dítě ani nevím, že maminka byla v té době, když jste dokončovali domek ve vsi stejně malá a že jsi ji nikdy nehonila, laskavě milující do práce. Věděla jsi přeci moc dobře jaké to je nemít dětství.
Dětství...vynahrazovala jsi si jeho část vždy, když byli ve vsi nějaké svátky- pouť,posvícení, dračky...I já si pamatuji tvé maškarní převleky z masopustů; obzvláště ten převlek dědka s nůší.
Nebo schovávačky, když jsme šli čekat na trať na dědu! Uff, ten se lekal a vzápětí se hudrujíc pod vousy smál tvým nápadům!
Kde byly ty starosti o sestřičky! Schovaly se do minulosti. Světla měla svůj hrob pohozený u Litoměřické hřbitovní zdi jako sebevraždkyně, ani ti nedali vědět, když jí zahrabávali do země.
Márinka už je dávno vdovou, ani si neužila manželství; však na ni nebyl hodný. Teď žila v Domově důchodců, smířená se svým stavem.
Čas je léčitel, říkáš vždycky nad rozbitým kolenem, babičko a foukáš snažíc se rozesmát bodrým vtipem. Že si po čase nevzpomenu?
Jak bych mohla, babičko.
Otvíráš oči, a já, stulená ve tvém klíně ti šeptám do vlasů. Mám tě ráda, milá babičko;tvůj teplý úsměv uprostřed laskavých vrásek, tvé dlaně, hrubé a vrásčité hladíc mne po vlasech: Mám tě moc ráda...