Babičko, řekni

Dokud jsem, babičko byla malá podporovali jste mne s tatínkem v malování; stále jsem od vás dostávala při každé příležitosti omalovánky, čtvrtky, bloky, pastelky. Měla jsi radost z každé mé malůvky a já se o to víc snažila. Ty mé čmáraničky byly jako tvá sluníčka. V
Od první třídy jste doplňovali moji knihovničku o knížky, které jsem mohla číst sama. Dodnes mám své milované knižní idoly. Třeba tu knížečku o Vendulčiných oříšcích. Ani už nevím kdo ji z českých spisovatelů napsal. Zůstala u maminky někde v hloubce knihovny. Naposled byla otevřená, když byly malé mé dcery. Kluky už nezajímala.
Byl o tom jak Vendulka dostala tři oříšky, které jí splnily přání nebýt holčičkou a nemusel poslouchat chodit včas spát, jíst a podobné věci co musí děti dělat. Stala se tak kuřátkem, stromem...
Nejlíp je být člověkem a mít postýlku ustlanou tvou rukou, babičko. V ní tvoje pohlazení upracovanou rukou, která v tu chvíli bývala měkounká a teplá.
Ještě byla rozpálená horkou vodou, kterou jsi ve dřezu domývala nádobí a předtím jsi nanosila ze studeného, zimního dvorku, abys mi ji ohřála do plechové vaničky postavené na dvou židlích, když se tak ráda cachtám.
Než usnu děda vodu vynosí a uklidí po mně potopu.Copak dítě, zvlášť rozmazlené po městsku ví co je kolem toho práce? Je to pro ně stejná samozřejmost jako doma otočit kohoutkem.
Strejda,- už mu tak mohu říkat, vždyť si ho Marjánka vezme jen co sleze sníh a do ulic se vplíží březnové jaro- slíbil, že z prvních věcí udělá pořádnou koupelnu s vanou a zavede od pumpy domů řádnou vodu a udělá pořádný kanalizační odpad a...
Babičko, cos na ty plány říkala? Necítila ses odsunutá s dědou na druhou kolej?
"Víš, že ani nevím?" hladíš mou halvu přemýšlejíc jaké to vlastně tenkrát bylo rozhodnutí. Věděla jsi, že má pravdu. Tolik už se toho od tvého odchodu z domova změnilo k lepšímu, a přeci. Ten domek jste si vybudovali ty a dědeček. Najednou vás v domě přibývá, přestože Květka odešla tak daleko.
"Kývla jsem." dodáš po chvíli.
"Kývla jsem, že si místnosti rozdělíme, jen kuchyňka zůstane s koupelnou společná. Dovolila jsem mladým i vybudovat si z chlívku ložnici. Beztak už nikdo z vás nechtěl kozí mléko. Pašíka, jak správně děla Marjánka si stačí objednat u selky, ušetříš si shánět krmení a vyvářet hrnce pomyjí.
Tak se stihly na vánoce dvě zabíjačky. Maso jsi poctivě rozdělila mezi děti stejně jako s podzimem brambory ze záhumenku. Na víc jsi neměla. Přesto jsi cítila, že rozdáváš poklady. To tobě nikdo nedal dřív než jako almužnu krajáče.
Moc hraček jsi mi nedala, pokud si vzpomínám. K čemu hračky? Sama jsi je neměla. O to víc jsi mne učila používat fantazii, vytvářet si svůj svět.
Pamatuji si, že v době dospívání jsi na vánoce přivezla pro mne do výbavy dva ručníky a od té doby jsi mi začal podobným krokem střádat výbavu. Věděla jsi, že i to je dar. Promiň, že já to tenkrát  nevěděla. Protáhla jsem asi viditelně obličej, ale tys byla natolik rozumná, že sis toho nevšímala." No ju, hloupé dívčisko."
"I  tvoje maminka byla v určité době moc choulostivá na chudobu. Chtěla se líbit mládencům a styděla se za naši chaloupku, za své chudé šaty. Tak také proto se dala na švadlenku. Aby měla šaty co nemají kamarádky. Později podle módy strojila i vás a to ji naplňovalo pýchou. Možná sis toho nevšímala. Ale jistě i ty ses ráda strojila."
"Já bývala ráda za halenu s jupkou; jen, když mne zahřály, třeba selkou obnošené!"
"Když jsem si brala svého dědečka dal mi dárkem od své rodiny krásné, květované šaty. Bylo to vykoupení za jeho útěk z domova, nezdárného. Hlavně, že se usadil. A přesto se domů vracel jen  jednou za dlouhý čas. Žil pro nás. "
"Bože, ty to víš, jak já ho měla ráda!" vzdychla si babička a zahleděla se do věčnosti kam za ní odešel po několika letech stýskání si, že ho opustila moc brzy."
A já opět zavřela oči, že si o nich nechám zase zdát.