sobota 6. dubna 2013

Duben je, babičko tento rok v horách studený a aprílově vyzdobený sněhem. Také velikonoce byli  jako by v prosinci měl nadělovat spíš ježíšek než zajíček mláďátek jaru ...
Zase jsem jednou usedla a koukám, babičko do syrové, šedé krajiny a vzpomínám...
Ráno jsem mluvila s tvou mladší dcerou, s Maruškou: Víš, že by mohla jít k měsíčkům pro fialky či jahody? Určitě by jí uctili pro dobrou povahu.
Snad jsi ji měla v myšlenkách, když ti přicházela tvá Maruška nazpět.
I tu staršídcerkujsi vychovala, že by rozdala srdíčko, maminko maminky.
A že jsi to neměla lehké, viď? Z chudičkých poměrů vzešlá....
Že to nemám opakovat? Že to nebereš jako ctnost, ale skutečnost, která prostě byla?
Moje milá, aniž by chtěla, tak se stále vracím ke tvým kořenům.  Je doba, která se snaží zapomínat:jaro, léto, podzim , zima se střídají; Umírá se a rodí v tom čase napříč zemí kolem.
Jen stromy stojí v krajině jakoby napořád, přežívají nás, rozpínají kořeny a sápou se propojit .
Myslíš, že tohle jsme se my, lidé naučili?
Já myslím, že ne. Naopak, podřezáváme si větve pod svými příbuzenskými vztahy, a pak pracně co jedinci hledáme stopy kam vlastně máme jít.
Moc filosofuji, viď? Tvá větev rodu byla také potlačena a ty sama odloučená od všeho co kdysi tvořilo tvou rodinnou odnož. Zbyla ti jediná sestra...
Ten věk je tak krátký, babičko!
Tak kvatně jsi ho prožila v honbě zaopatřit všechny kolem!
Ano, já mudrlant, vím, slyším tě: "Tlacháním se neuživíš"
Proč? Proč chci uchovat tvůj rod, který jsi vytvořila?
Dala jsi životu kus svého žití v dcerách, které se rozmnožily.
Strom počatý v tvé minulosti tedy přinesl  zdravé plodenství pro potomstvo, a rod se rozšiřuje.
Co do bohatství hmotného?
Jsme tady...
Vzpomínám. Své vzpomínky chci předat dětem. Vzpomínky také na tebe.
Měla jsem tě ráda a mám tě ráda. Mám ráda tvé dcery.
Předávám naší společnou lásku dál.

Den se kloní k večeru aniž by dovolilo sluníčku nahlédnout okenicí. Mráz začne opět nasvlékat na stromy ledovou krajku: Divný, divný je počátek dubna.
Tebe už nechladí omrzlé ruce z dojení, kydání, dřiny, která tě držela nad vodou, zatímco mnozí si tužívali z tvé dřiny bohatého stolu.
Neremcala jsi, ráda jsi svou skývu nechala více hladovým a měla radost, že jim chutná.
Vím, že i sluníčko se k nám vrátí stejně jako tvůj obraz, milá moje.