"Jak? Jednoduše. Nebyl čas na jiné. Byl to hlavně úkol pro tvého dědečka, když se vrátil ze směny. jen si zdříml a už dával kámen ke kamenu, míchal maltu, a občas zašel na jedno pivečko k sousedům- Beranů se jim říkalo. Byli tak dobří, že si svou hospůdku udrželi i po znárodnění. A to tenkrát byla věc!"
"Děda tam zašel, pivečko si dal jedno a vždycky tam měl koho poprosit o pomoc kde nestačil. Měli ho rádi, pomohli kdo mohli lidi kolem.
" Jooo, tenkrát bylo mezi námi, chudými míń závisti a víc ochoty pomoci si.Blížila se válka, kolem bylo nějaké napětí, lidé z měst se báli houfného propouštění, i děda se bál. Na depu to bylo všelijaké. Přesto se děda usmíval a utěšoval mne: Přežili jsme i bídu, přežijeme i tenhle marast. Jsme na to dva a práce se oba nebojíme, vždy ji najdeme."
"A dával kamen ke kameni; vedle nás stál maličký domek, pastouška, kde měli dcerku malinkou, jen o rok starší než moje Květulka. Její maminka se mnou dělávala v kravíně co jsem přišla do vsi. Muž jí umřel sotva se Jarmilka narodila a začal chodit- na souchotiny. Jednou mi pověděla, proč Květku nedáš k mé sestře co je doma, protože je švadlenou, tak je uhlídá obě? Beztak rostou vedle sebe jako sestry, všude spolu."
"Tak jsme si plácli, jak se říká,. Chromé sestřičce přidám krejcárku na přilepšení, o ten neschudnu, a můžu být více na statku; selka také hned přidá za víc práce."
"Je to zvláštní, ale o jídlo se v každé době je třeba se starat. Za války zvlášť. I když dodávky převzali Němci..."
"Nezdá se ti, že jsou dnes ty mé vzpomínky smutné? Smutná byla ta válečná doba co přišla.A přesto jsme s tvým dědou bývali večer co večer š´tastní. Už jsme měli svou první místnůstku, klubala se druhá, Květulka ležela v postýlce stlučené dědou vedle nás a my se usmívali, šťastni co jsme za ten den dokázali;"
"Ano, my to zvládneme, jsem si říkali držíc se za ruce. Děda mi někdy četl. Tu noviny co se ve světě děje, tu si půjčil knížku, prý, že smutného je hodně, tak něco ze života. Odměnou měl rád, když jsem mu zpívala."
Zazpívej mi taky, babičko, prosím, To tys mne přeci učila zpívat mnoho lidových písniček. A pak maminka cos jí ty naučila. Třeba tu Osiřelo dítě...Tenkrát jsem nevěděla jak se ti svíralo srdíčko a šla ti od srdce a proč maminka plakávala....
Osiřelo dítě, o půl druhém létě¨
když už rozum bralo na mámu se ptalo
Ach, táto, tatíčku, kam jste dal matičku?
Na hřbitově leží, tam pod černý věží
má na srdci kámen, hoří jí tam plamen....
Babičko milá, pojď, odejdeme raději do další vzpomínky, té veselejší: Jednoho dne se stalo, končila válka a ozvalo se budoucí děťátko...., viď?
Žádné komentáře:
Okomentovat