III/II

Nějak jsme, Marjánko rychle dospěly; kam se to poděly naše dětské krůčky a blahá nevědomost?
Máš pravdu, přiznávám; má sladká nevědomost byla mnohem delší než tvoje ranné  probuzení do skutečnosti, že moje babička je především tvoje maminka, která má málo času, protože musí hospodařit v družstvu a den si dělí na krmení v družstevní stáji, v domácím hospodáříčku, okopávání brambor...
Já spíš vnímala šeptání pohádek do ouška, pohlazení, i výlety za ní do stáje, aniž bych chápala, že pracuje. Bylo to pro mne samozřejmé, že budu stále dítětem a ona se o mne bude starat.
Ale pominulo to, byť to trvalo o něco déle než tvoje představy. Samozřejmě, já u babičky bývala svátečně, prázdninově, kdežto tys se svou mamkou bývala den co den od rána do rána a ráno zas jste prožívaly další den zatímco tatínek co můj dědeček byl na dráze a když se vrátil musel se vyspat na další šichtu, nebo si zašel na svůj hodinový mariášek k Beranům, do hospůdky za rohem.
 Děda se nikdy neopil, své jedno pivečko si usrkával celou hodinku halířové hry a dával si pozor, aby neutrácel. Ač byl z hospodářstvíčka vážil si koruny. Za babičkou se vydal z lásky, dnes by se řeklo na truc, že se o ní postará, a dokázal to. Moc rád jako i nás i když o tom nemluvil.Nepotřeboval to, měl nás všechny moc rád a mluvily za něho všednodenní skutky.
Kde jsou ty tance, kterými jsi žila po všechny ty majálesy, posvícenské tancovačky a další? Však tví rodiče uměli být také veselí a uměli si i zazpívat jak si ráda vzpomínala i moje maminka...
Nevzala je voda, zůstaly ti nablízku, jen vesnici ses vzdálila hned jak ses vdala, a maminka ti nevyčítala. Však jsi se jako její opora něco naotáčela, abys jí usnadnila její těžkou robotu. Proto také byla ráda, když jsi se stala studovanou a postavila se pevně na nohy. "Už nebudeš otročit." dodala.
Ano, čas kolem nás pádí rychleji než abychom si mnohé uvědomily včas. Tys ale, Marjánko naopak pochopila rychle prchající čas rychleji než jsi chtěla vědět. Přesto jsi ho nedokázala zastavit.
Babička nás opustila dřív než si mohla konečně odpočinout.
Není prý čas se moc vracet do dětství, pominulo...
Vidíš, a já v něm zůstávám s vámi, oběma. Také jsem zestárla, už jsem také babička, jako ty. Přesto nás obě chci vrátit do dětských střevíčků, do náruče babičky kde nám bylo tak dobře...