Za oknem, babičko je než bílo

...To je čas na přástky, viď?
To byla také jedna taková neděle, vzpomínám, babi: přiběhla jsi celá prokřehlá z kravína- děda byl ten den také doma. Pilně ti napumpioval velikánský hrnec vody a ta se hřála na kuchyňských kamnech.
Já, mrňous jsem si  hrála s rádiem. Milovala jsejm povídání i hudbu z té bedýnky také proto, že děda byl pro mne nemluva, který jakoby před mou upovídaností utíkal.
Dneska si dokáži představit proč majíc tak živé vnuky...
Honem, honem ses dala do dováření oběda: V pekáči se od rána pekla kačenka; mimochodem, kdy jsi to vlastně vstávala? Ve čtyři ráno už jsi běžela do statku? Tjúúú, v té zimě! vzdychnu si dnes.
Doma také zima. přikládám do kamen, já panelákový tvoreček, když jsem se dala na vojnu co je žití s koňákem a vybavuji si ten čas přástek, čas her mého dětství.
A tak vzhůru do kuchyně, kde se dopekla kačena a knedlíky velké jak dědova dlaň už se také kouří z mísy, zelí tebou naložené to vše doplnilo vůní: Hmmmm, dneska bych si dala tenhle pro tebe sváteční pokrm.
Dneska si ho mnozí, mimo jiné dopřávají jak u panských kdy dostanou chu´t, tys jím šetřila na sváteční chvíle.
A tahle byla, že?
Honem vroucí vodu nalít do dřezu, umýt nádobí: zase se mračíš, zas jsem ohrnula nos, děda si s chutí přidqal mou porci. Mám smůlu, viď?
...vytřít podlahu, vše urovnat, do kuchyně přitáhnout ještě jeden veliký stůl, a kafíčko z melty už vře na kamnech, blíží se pozdní odpoledne a tetky se schází.
Bude se drát peří. Včera u tetky Kulované, dnes u nás, zítra k další tetce  než přijde jaro.
A už jste se všechny sesedly a začala nejdřív štěbetanda kdo s kým kdy  jak proč , čím ...mley se drby.
Občas jsi povstala přidala do štamprdliček, přisypala koláčků předem nadělaných. I mně jsi přidala čajíku, chlebíku s velkou vrstvou marmelády- jooo, to jsem měla ráda.
Když se probralo drbání zpřišla doba také na zpívání. A to jsem milovala.
Peříčka poletovala místností stejně jako prach z nich. Bylo tajemno a příjemno, teploučko...
Tetky mi daly ochutnat také vaječného, když rostu v tu děvuchu.
O to rychleji se klížily moje oči a tak jsem ani nezpozorovala maminku, která přijela a spráskla ruce.
Maminka, ta nesnášela sebemenší nepořádek a teď tak živo v té malé kuchyni a já , upatlaná si spokojeně spím na židli; děda je spokojen na pětníkovém mariáši v hospodě.
Dnes se tomu smějeme. Vždyť ona ani maminka se nezlobila doopravdy. Tak se prostě na vesnici žilo, no, venkovsky.
Peří, pánečku, to byl přeci  nejlevnější artikl do výbavy nevěst.
Ale té práce za tím. To už se zapomnělo. Vše pádí k umělému.