Kolik mi to tenkrát bylo? 5? 6 let?
Do školy jsem ještě nechodila, to jediné vím. Proto jsem mohla u tebe být i v tomto zimním údobí.
Chystaly se vánoce?
Ne, ještě jsi neměla stromeček.
Přesto za oknem zářila hvězdnatá noc do bílého sněhu Kozího plácku a stromy- kaštany, nyní celé nahé dostaly vysoké, bílé čepice.
Maličká místnost svítila ohýnkem z kamínek. To se plamínky honily skrze škvíru. Hrály si na honěnou a přitom šplhaly nahoru, aby rozehřály místnost.
Světlo žárovky bylo na dnešní dobu pohádkově slabé a vrhalo tak šeré stíny.
Hrála jsem si s prstíky divadlo jak jste mne s mamkou učily: Chvilku zdmi běhala žirafa, chvilku se kymácel slon, chvilku zas poskakoval zajíc.
Najednou se mi asi zastesklo, tak jsem se rozplakala.
Přišla jsi vždycky okamžitě, abys mne obejmula a chlácholila.
Voněla jsi kravínem, senem a mlékem. Ta zarytá vůně let strávených mezi kravami a zvířectem prostě nešla smýt.
"Babičko, vyprávěj..."
Číst tě nikdo pořádně nenaučil. Do školy ses nedostala pro samou dřinu a ani jsi se nenamáhala za to stydět. Vždyť jsi o tom věděla své.
Naučila jsi se základní podpis a základní počty tě naučil život: Má dáti- dal.
Co je důležité? Že jsi vychovala své děti slušně a dokázala jsi, aby ony byly plně vzdělané.
Pohádky, kterými jsi mne chlácholila byly vyposlechnuté při černých hodinkách, při draní peří....
Schoulila jsem se ti do náruče a nechala se odnášet do pohádkových říší
Dneska se znovu nořím pomyslně do tvého klína, abys mne povískala ve vlasech:" Babičko, že jsi neuměla plakat!?"
"Děvenko moje, co já se v životě naplakala. jen jsem se za to prostě styděla, víš? Vždycky jsem zalezla do kouta, na půdu, abyste nevěděli.
Třeba by mne za to vyhodili ze služby. Co bych dělala?"
"A zase, když jsem se vyplakala, řekla jsem si: Proč pláču? Vždyť to nezměním" A začala jsem si zpívat."
Tak i já nejdřív broukám pro sebe jako vzpomínku na dětství písničku, jak jsi přišla na dvorek s ránem; veselá, moje sladká babička....
Žádné komentáře:
Okomentovat