Jaké to bylo, babičko souznění....

....když vy, ženy jste žily takový ten ženský úděl sedánek a draček ať už u peří či na lavičce, po dřině, s přicházejícími večery od jara do podzimku zatímco pantátové posedávali u svých pětníkových mariášů v hospůdce nebo před ní?
Náš děda byl dobračisko, já vím. Nikdy nepil moc. Ucucával svá 2-3pívečka za večer a přišla -li jsem za ním pohostil mne limonádou, nakázal zamknout pusu a sledovat.
Většinou jsem to to nedělní odpoledne nevydržela, čímž jsem ti jej přivedla předčasně domů.
Někdy jsem ale vydržela. To sis pro nás musela dojít sama.
Vypila sis také jedno malé od cesty a prohodila po sousedsku pár vtipů s kybicujícími. Pak sis nás vedla domů.
Neviděla jsem dědu nikdy rozzlobeného.
Zdálo se, že máme štěstí na podobné sousedy,viď?
Nebo mým dětským očím unikly nějaké rvačky a pračky?
"Ba ne," slyším tě mi povědět.
"Byla jsi opravdu dítě. Ale svět nebyl tak hodný. Mnohá žena zkusila s těmi svými alkoholiky. Zvláštní, že také v selských staveních dával hospodář hospodyním pocítit kdo je pán gruntu."
"Jisté je, že leckyženy byly spíš pod - podruhem.  Okrasná kredenc: Selek zrozených v  panském, které mohliy ovládat své muže bývalo málo. A kde se měli opravdu rádi- myslím, že ještě míň."
" Ano, já měla štěstí, že jsem po tak dlouhé anabázi od statku do statku potkala dědu:" vyprávíš mi dál; mám tě před sebou s rukama v klíně.
" To víš, byla jsem , a cítila jsem se strašné nemehlo, když jsme se potkali jednou na žních. Přišel jako krajánek, který si chce přilepšit, a vlastně utekl z domova.
Byl také z drobného hospodářštvíčka: políčko, kravku...."
" Nemysli si, nevítali mne tam s otevřenou náručí. Tvůj děda byl o něco mladší. Ne o moc, ale...A já navíc měla nahý zadek." dodáváš a jako bys posmutněla vzpomínkou.
Ale hned ti zase oči září: "Ale nebyli tak zlí, to ne. Jenom o toho větroplacha měli strach. A přitom on byl proti mně  taková tichá voda v pozadí! To já byla jiný větroplach. Nespoutaná, nevázaná- vždyť jsem se v životě musela spoléhat sama na sebe  a ještě dohlížet na svou čest a čest svých sestřiček."
" V té době totiřž začaly už také ony dospívat, a sama víš jak je děvčatům, když jim nadbíhají mládenci,; lehce ztratí hlavu- bohatá jako chudá." povzdechla sis.
Vím. Mám s tím, babičko svoji zkušenost. Však ty to víš sama jak jsem ztratila hlavu. Jenom proto, že jsi věděla jaké to je jsi na mne byla laskavá jakoby nic.
To maminka, ta se bála víc zdánlivě. Měla o mne strach.
Já vím, i ty ses bála. Co bys asi udělala, kdybych zhloupla tak moc?
" To je těžké; " dodáváš.
"Měla jsem tyhle problémy s jednou ze sester. Utopila se pro lásku. Těžko vzpomínat jak moc ji zklamal ten lidský svět chudého děvčete. Snila o vyšší společnosti."
Zase jsi zesmutněla" Kdoví co v ní bylo za předky. Naše bída jí hodně ublížila ,."
Kam až jsme se, babičko dostali od soužití mužů a žen...
Ke smutkům?  O tom  si povíme  někdy příště .