A jak to bylo, když jsi potkala

Když jsi potkala svou první lásku, babičko? Jaké to bylo? Oči se ti rozzářily: "Děvče zlatý, těch bylo tou mou cestou! Většinou zůstaly tajné. To víš, chudák holka. Copak jsem si mohla myslet?"
"Oni ti mládenci z panského bývávali fešáci a co ser za námi naotáčeli! Ale já se jich bála. Pořád jsem slyšela maminku, když varovala, abych jim nevěřila. Možná mne minulo štěstí, kdo ví?"
A  slyším tě vyprávět, že jsi nebývala také svatá, byla jsi bujné hříbátko a s tebou i sestřičky. Ale možná, že u tebe to byl pocit zodpovědnosti za ně. Zvlášť za Světlušu.
Rozvíjela se příliš rychle do dospívající krasavice a byla nesmírně neposedná a zvídavá.
Márinka bývala tichá; měla jsi ji dát včas do kostele, protože tíhla k víře. Mohla mít jistější  budoucnost. Ale copak ti někdo poradil?
Vždyť na statku se hodila každá ruka! I ta drobounká, dětská. Mohla pást husy a pomáhat hospodyni nosit vodu, prát....
Světlu a tebe zapřáhli ke kravám, k prasatům...
Ale Světla milovala koně; snad kvůli koňákům. To nejspíš.
Občas s nějakým utekla plavit koně. Jednou se stalo, že s ním utekla docela. Ale o tom ne nyní.
Spíš, že se stalo neštěstí, když jsi Márinku pro Světlu poslala, aby ihned přišla s tebou dojit.
Droboučká Márinka vlezla mezi koně, kůń se jí lekl, ona sama se lekla, a bylo neštěstí. Byla odhozená kopnutím, z hlavy jí proudila krev...
Veliké štěstí bylo, že zrovna přišel Vasil a ihned jí vzal do náruče a spěchal jí ošetřit.
Světla přišla až večer, ale Márinka už to nikdy neměla v hlavince v pořádku, třebas se dožila vyššího věku.
Měla jsi jí dát včas do kláštera jako sirotu; měla. Možná to byl trest.
A právě poté Světla brzy utekla. Její chasník ji ale brzy opustil nechávajíc jí městu a dluhům.
To byl také osud.
A tak skončila sezóna, ale milostivá selka ti dovolila u ní zůstat než Márinka nebude sil. byla jsi jí vděčná. I Vasilovi.
Poprvé jsi pocítila opravdovou lásku z věčnosti.
Ale Vasil měl své děvče.
Byla-li to hloupost,že jsi se nepokusila o něho víc usilovat?
Ne, ne. Nebyl čas. I když ti, mimořádně laskavá hospodyně pomohla nést část nákladů za léčení Márinky, která  ti ležela v pastoušce a jen pomalinku nabírala sil a také práce za Světlanu ti přibylo, byť v zimním čase ubyla.
Vasil brzy odešel i se svou družkou na další vandr.
Tenkrát nebyla práce stálá, já vím.
Však i ty, když Márinka vyzdravěla a ty měla vyděláno na vlak jsi vzala malou sestřičku a jela za Světlanou do Litoměřic, kde ti vzkázala, že má stálou práci v zahradnictví a zelinářství.
A tak jste za ní jely přes půlku Československa, tak jste se vzdálily opět víc rodné hroudě kam už jste se žádná nemohla vrátit.
Cesty jsou nevyzpytatelné. Vasil se propadl do ztracena, a mládenců nedostupných bylo pořád dost a dost.


.