Bylo či nebylo?

Babičko, tolik let už je mezi námi, jsou jako propast kudy jsi odešla z tohoto světa.
Stalo se, že mne jednoho dne zastavil v běhu kalendář a já najednou koukám: Bože, vždyť jsem už překročila čas, který ti byl dán, aby sis mohla s námi hrát.
Já vím, moc ti času na hraní nezbývalo, děvčeti, které od dětských let muselo tvrdě pracovat. A přesto jsi mik svému stáří dodávala úsměv a dětstvízbavené jakýchkoliv starostí.
Nenaléhala jsi na mne, jak bys možná měla nárok, abych svlékla ze své duše dětské střevíčky a začala se chovat dospěleji. Třeba přáním ti víc pomáhat.
Já vím, byla jsem už od malička bláznivý snílek. Jako bezstarostný motýlek co létá z kytky na kytku.
Co tě zlobilo jediné, že jsem byla taková třasořitka. Nechtěla jsem jíst, byla jsem vybíravá. "Hlad na mne."
Dodnes mám na tebe vzpomínku: "Nechceš chleba- nejez,neubude. Jen o máslo se postarej.Toho je škoda, chleba sní prasátko a my pak prasátko"
A že to bývalo máslíčko, pánečku; i lahodná smetánka, kterou jsem ochutnávala, když jsem za tebou chodila do kravína.
To bývalo vždycky, když jsem se probudila a ty už jsi byla v rachotě, jak jsi říkala. Na stole jsem mívala krajíček černého vonícího chleba s daným máslem; tenkrát ho ještě  pan hokynář porcoval: Bylo syté, žluté jak sluníčko- co bych za něj dneska dala stejně jako za ten tmavý, poctivý, kněževeský bochan. Pekárna neustále provońovala celou vesnici.
Joo, to až s časem oceníme co je skutečně dobré, když potom musíme jíst ty tovární rychlokvašky...
Ale nazpět k tomu rannímu stolu, kdy jsem nechala na stolku tebou připravené  kakao- to tě mrzívalo, že kakao jsi považovala za nejlepší pochoutku a šetřila jsi ji pro nás.Vždyť jsi si ho mohla vychutnávat  až nyní jako sváteční lahůdku, ale to já nesměla vědět.
 Ty s dědou, když tak cikorku, viď? vzpomínám teď,,, a po snídání jsem utíkala za tebou.
Vždycky jsi se divila, že jsem přeběhla za tebou čtvrt vesnice. Ptala jsi se zda jsem dala pozor na auta: Milá moje, kdybys viděla kolik aut dnes projede i touto vesnickou silnicí! A tenkrát jeden traktor za půl dne a auto leda zabloudilo.
Potom jsem s tebou mohla tzv odvést mléko do čističky, což pro mne bylo další půl obce daleko.
Musím se na sebe s nadhledem mračit: tys tlačila káru plnou konvic  a já , hubeńour vižlovitý kolem tancovala a štěbetala- hotový vrabčák.
Ty, laskavá, jsi mne měla za onoho vrabčáčka, viď?
A při onom odstřeďování jsi nafasovala bandičku jako naturál a vraceli jsme se domů. Cestou jsme spolu navštívily  konzum a tys mi koupila rohlík od cesty řkouc: "Vím, že jsi nechala ten chleba na stole; Ale to kakao vypiješ, to je vzácnost, víš?"
Ňammm, babi, ten rohlík...hmmm, ten býval i takhle suchý lahůdka!
A to kakao jsem  poslušně vypila. I to máslo jsem slízla.
Bandičku jsi postavila do komůrky a šla vařit: rozdělat kamna, nanosit vodu  ze dvorku,nejdřív jí ale napumpovat ...
A já, bezstarostný motýl jsem letěla létat  díl se vznášet po dvorku. Byla jsem vždy samotářka, ale tenkrát mi to nevadilo. Měla jsem totiž tebe, babi....